Nejstarší univerzitní botanická zahrada na světě se nachází v centru Padovy, mezi největším italským náměstím Prato della Valle a chrámem S. Antonio. Je zapsána do seznamu Světového dědictví UNESCO.
Byla založena roku 1545, v době vzniku se specializovala především na léčivé rostliny. Prvním kurátorem byl Luigi Squalermo, zvaný Anguillara. V zahradě byly soustřeďovány rostliny z celého světa, zvláště však z území držav Benátské republiky.
Zahrada hrála významnou úlohu v introdukci nových druhů i studiu exotických rostlin.
Barokní výstavbu zahrady financoval šlechtic Daniele Barbaro, vystavěna byla podle plánů Andrea Moroniho. Zahrada je obehnána kruhovou zdí se čtyřmi bránami, vnitřní část je členěna do čtyř sekcí.
V 19. století byly ke zdi budovy přistavěny skleníky. Mimo kruhovou uzavřenou část bylo zřízeno malé arboretum, na němž se podíleli Giovanni Marsili (zemřel v roce 1793) a Roberto de Visiani (zemřel 1878).
V zahradě můžeme kromě tradičně pěstovaných léčivých rostlin vidět masožravé rostliny, vzácné rostliny severovýchodní Itálie a malou skalku, flóru Středomoří, základní sortiment vodních rostlin. V nádobách pěstované kaktusy se přes sezónu letní venku.
Zajímavá je expozice rostlin pro slepce, na stolech umístěné rostliny v nádobách s popisky ve slepeckém písmu. Vybrány jsou druhy aromatické a dále s výrazným tvarem listů.
Nejstarší rostlinou je palma Chamaerops humilis var. arborescens, která se pěstuje od roku 1585. Od roku 1680 je v zahradě platan východní (Platanus orientalis) a přibližně stejně staré jsou jinan (Ginkgo biloba) a šácholan (Magnolia grandiflora).
Botanická zahrada v Padově je zajímavá nejen historicky, ale také velkým množstvím pěstovaných rostlin, které jsou jednak v pravidelných záhonech centrální kruhové zahrady a dále v letněné v nádobách. Arboretum je volně parkově řešené. Jako půdopokryvné výsadby jsou použité Ophiopogon, Ruscus, Danae a Aspidistra společně s břečťanem (Hedera) a barvínkem (Vinca).
