Areál kolem Ósackého hradu je druhým největším parkem několikamilionové Osaky a zaujímá plochu 60 000 m2. Ačkoli jsou jeho součástí i některá vyhražená sportoviště, nalezneme tu i několik zahrad a zákoutí, kde se návštěvníci i příslušně chovají. Do japonské zahrady se totiž chodí meditovat a relaxovat o samotě, nepobíhají tu hlučící děti, nejezdí se tu na kole ani bruslích, a rozhodně se nikdo nepovaluje po trávníku, natož aby zde svačil a popíjel. Panuje tu ticho, pochopitelně s výjimkou dnů různých festivalů a oslav, kdy se park stává veřejným prostranstvím a případně divadelní scénou pod širým nebem.
Ósacký hrad byl vybudován v letech 1585–87, kdy se Tojotomi Hidejoši (1536–98) podílel na sjednocování Japonska a učinil z něj své hlavní sídlo. Je obehnán trojitým pásmem hradeb o délce 12 km, na stavbu kterých byly použity obří balvany – největší z nich, Tako iši má rozměry 5,8 x 14 m. Nicméně ani tak gigantické valy nepomohly a hrad byl v roce 1615 vypálen, poté co byl klan Tojotomi v boji o moc poražen. V roce 1665 zasáhl pak hlavní věž blesk tak nešťastně, že vypukl další ohromný požár a ten zkázu areálu dokonal. O tehdejší podobě okolních zahrad není nic známo.
Další velký požár zničil nově postavené budovy v roce 1868, zůstala jen kamenná věž, která však i tak zaujímá rozlohu téměř 1 km2. Ta se zachovala dodnes. Zvenčí se jeví jako pětipatrová stavba, uvnitř se však ukrývá pater osm. Mezi lety 1870–1945 areál využívala armáda a byl pro veřejnost nepřístupný až do roku 1931, nicméně trvalo dalších 15 let, než armáda prostor uvolnila úplně.
Teprve po druhé světové válce byl zpustošený areál nově rekonstruován, včetně výsadby mnoha stromů, květinových a kamenných aranžmá i sítě vyhlídkových cest.
Momentálně se v tomto parku nachází 13 staveb, které byly vyhlášeny kulturními památkami, například brány Ote mon a Sakura mon, věže Ičiban jagura, Inui jagura, Rokuban jagura, Sengan a Tamon, studně Kinmejsuj či historický sklad na střelný prach.
Součástí areálu je zahrada Nišinomaru – jde o typ ploché procházkové zahrady s ohromným třešňovým sadem, čajovým domkem a krásnými výhledy na hlavní věž. Tato zahrada je pochopitelně nejvíce navštěvována zjara, kdy tisíce opadaných květů z šesti set sakur (Prunus serrulata), 1250 švestek ume (Prunus mume) a více než devadesáti meruněk (Prunus armeniaca) leží na trávnících jako růžová a bílá záplava. Čajový domek byl vystavěn až v roce 1969. Jeho výstavbu a úpravu bezprostředního okolí sponzoroval Konosuke Macušita, zakladatel firmy Matsushita Electric Industrial (Panasonic). Mimochodem tím se potvrzuje fakt, že v Japonsku odedávna platilo, že měřítkem bohatství a vlivu nebylo okázalé sídlo, automobil či ošacení, ale v první řadě velikost a úprava zahrady.
Poté, co návštěvník opustí Nišinomaru a začne stoupat směrem k hlavní věži, může obdivovat desítky precizně zastříhaných borovic i dalších stálezelených dřevin. Jsou postaru tvarovány nikoli dráty, ale pomocí bambusových stvolů tak, aby větve po desítkách let vytvořily ploché vějíře, či naopak velice dlouhé vodorovné výběžky.
V těsné blízkosti vyhlídkové kamenné věže pak je několik zenových zahrádek, jejichž součástí jsou skutečně obří balvany. V areálu za věží je krásný výhled z hradeb a nalézají se zde i posvátné kameny, což se dá poznat podle provazců šimenava s bílými pruhy papíru gohei.
Fotografováno dne 16. 10. 2014.