Botanickou zahradu Postupimské univerzity (Botanischer Garten der Universität Potsdam) najdete při severním okraji světoznámého historického parku Sanssouci v braniborské Postupimi. Z Berlína je to sem jen co by kamenem dohodil (a zbytek S-Bahnem dojel), celá Postupim je městem příjemným, výstavným a svými zahradami a parky skrz na skrz provoněným. Při objevování zdejších krás přijde návštěva univerzitní botanické zahrady duším rostlinomilným zajisté vhod, aspoň na chvíli si tu odpočinete od davů turistů, které krouží kolem pamětihodností v parku Sanssouci. Navíc zdejší botanické expozice jsou skutečně zajímavé.
Botanická zahrada byla na tomto místě založena v roce 1950, ležela v sovětské okupační zóně, takže nejspíš ani nepřekvapí, že byla řízena Botanickou zahradou akademie věd v Moskvě. Její rozloha činí 8,5 hektaru, pětihektarová plocha je přístupná veřejnosti, přičemž se skládá ze dvou částí, které jsou rozděleny veřejnou silnicí. Je zde pěstováno okolo 10 tisíc taxonů rostlin.
Historizující duch královského parku Sanssouci samozřejmě vane i do této botanické zahrady: skleníky, některé zahradní stavby či vodní kaskáda připomínají, co najdete hned za plotem zahrady. V horní části zahrady se nachází menší jezírko, poměrně rozsáhlé alpinum, rosarium, pěnišníkový svah, stepní zahrada, louka časně kvetoucích rostlin, záhony osázené podle botanického systému a další obvyklejší zahradní náležitosti.
Avšak nescházejí tu ani prvky vyloženě soudobé. K těm určitě patří expozice invazivních rostlin, ve které pozornost jistě upoutá kus staré kolejnice na železničním náspu vzorně uložený a osázený původně jihoafrickým starčkem úzkolistým (Senecio inaequidens). Zrovna tento druh totiž dobývá celý náš kontinent právě prostřednictvím železničních tratí a dálničních středových pásů. Z dalších novodobých invazivních druhů tu samozřejmě nechybí dnes už téměř ikonický bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), doprovází ho ale ještě celá plejáda dalších rostlinných agresorů.
Součástí zahrady je i několik skleníků – ty najdete v dolní části zahrady. Palmový skleník je doplněn ještě rovněž skleníkem sukulentovým, kaktusovým, kousek vedle objevíte epifyty, orchideje, kapradiny a samozřejmě narazíte i na „Victoriahaus“. Kolem skleníků jsou rozestavěny rostliny v přenosných nádobách, a to jak mediteránní, tak třeba i australské. Zahrada se však věnuje též květeně domácí, takže na dalších záhonech je vysázená i květena evropských listnatých lesů, je tu i menší arboretum; zaznamenáte dokonce i některé ohrožené druhy německé flóry. Dalším exotickým prvkem zahrady je sbírka východoasijských rostlin, kapradin, ale i prvosenek, nelze ale přehlédnout třeba také léčivky, rostliny barvířské nebo vláknonosné.
Až se budete toulat nekonečným postupimským královským parkem, kde se i z nevelkých vzdáleností stávají distance přímo arcimílové (tím si můžete být jistí, osobně jsem šel hravě pouhé dva zdejší kilometry hrubě přes čtyři hodiny), rozhodně na zdejší univerzitní zahradu nezapomeňte – dozajista si zde mile odpočinete. Její prohlídka pro nás byla velmi příjemným botanickým okořeněním celé návštěvy parku Sanssouci.
Fotografováno dne 25. 7. 2018.