Frankfurtskou botanickou zahradu najdeme kousek od známější botanické zahrady Palmengarten – hlavní vchody obou zahrad se nacházejí na Siesmayerstraße, do této zahrady je o něco výš po pravé straně ulice, na východní straně zahrada sousedí s rozlehlým parkem Grüneburg (odtud je i vedlejší vchod).
První botanická zahrada ve Frankfurtu (1763–1907) byla založena lékařem a přírodovědcem Johannem Christianem Senckenbergem, nacházela se poblíž Eschenheimské brány, zaměřena byla na léčivé rostliny a místní flóru. Druhá (1907–58) byla zřízena při Palmengarten, bylo zde založeno alpinum, arboretum a systematická část a sloužila pro výzkumné účely Senckenbergova institutu a později nově založené univerzity. Současná zahrada byla vybudována mezi lety 1931 a 1958; pro výuku a výzkumné účely univerzity, mimo jiných specializovaných sbírek se zaměřuje i na ohrožené druhy; v roce 2012 zahradu převzalo město Frankfurt.
Rozloha zahrady je kolem 8 ha a má jen venkovní expozice. Terén se mírně svažuje od severu (odkud přitéká potok) a východu. Zahrada je po okrajích lemována porosty dřevin, v menší jižní části jsou převážně sbírky drobnějších druhů, pruhem východoasijského lesa oddělené od rozsáhlejších nelesních ploch v severní části, ve které východněji a výše položená stanoviště jsou sušší, směrem k potoku přecházejí do mokrých.
Po několik desítkách metrů od hlavního vchodu dorazíme na křižovatku. Po levé straně je bukový les a rybník, vpravo dojdeme k ploše s teplomilnými rostlinami v nádobách, kde mezi mnoha jinými najdeme dnes už „povinnou“ wolemii (Wollemia nobilis) nebo více druhů nohoplodů (Podocarpus), zvláště hodně je tu představitelů kanárské flóry (např. druhy rodu Aeonium). V sousedství je plocha se zapuštěnými nádržemi s vodními rostlinami, menší sbírka růží a odrůd vinné révy. Poblíž roste řada z nejpozoruhodnějších dřevin a navazují plochy s bylinami, záhony s bahenními vodními rostlinami, zvláště z čeledi Cyperaceae a masožravkami. Vedle je plocha s četnými druhy ostružiníků a dál vyvýšené záhony s plodinami a především mnoha druhy léčivých a aromatických rostlin.
Severním směrem jsou geografická oddělení, nejrozsáhlejší je východoasijské, dále je severoamerické a středomořské, s řadou keřovitých i bylinných druhů v podrostu. Tyto plochy přecházejí do nelesních stepních a lučních společenstev, mezi nimiž najdeme i alpinum a vřesoviště. Okraje zahrady jsou lemovány různorodými útržky evropských lesních stanovišť.
Mimo jiné v zahradě rostou krásné exempláře dřevin, ke kterým patří například korkovník amurský (Phellodendron amurense), bříza mandžuská (Betula platyphylla), čtverák Tetradium daniellii, sedmisyn jasmínovitý (Heptacodium miconioides), gumojilm jilmový (Eucommia ulmoides), ořešákovitá Platycarya strobilacea, tupela lesní (Nyssa sylvatica) nebo muďoul trojlaločný (Asimina triloba).
V zahradě je patrné, že je tu příznivější podnebí než u nás; nápadné je to především v případě u nás nezimovzdorných dřevin, jako jsou např. cypřiš vždyzelený (Cupressus sempervirens), dub cesmínovitý (Quercus ilex) nebo řada nádherných sekvojí (Sequoia sempervirens).
Zahrada je přístupná veřejnosti od poslední neděle v únoru do konce října, vstup je bezplatný; určitě stojí za návštěvu, její sbírky jsou výrazně bohatší než venkovní plochy Palmengarten.
Fotografováno ve dnech 22. a 23. 9. 2017.