Největší botanickou zahradu Nizozemska najdete ve městě Haren, které je vlastně předměstím severonizozemského Groningenu (pozor, i v Německu – asi 100 km od nizozemského Harenu – leží město stejného jména). Park založil lékárník Henricus Munting v roce 1626, z původní zahrady se však nic nezachovalo, nejstarší introdukované dřeviny jsou mladší než 100 let. Zahrada se dnes rozkládá na ploše 21 hektarů.
Nejpůsobivější částí zahrady je bezesporu Het verborgen rijk van Ming (Skrytá říše Ming). Čínská zahrada je věrnou rekonstrukcí zahrady významného čínského úředníka Feng Shui ze 16. století. V Číně vytvořili její přesnou kopii, rozebrali ji a dovezli do Nizozemska. Otevřena pro veřejnost byla roku 1995.
Zahrada je obehnána červenou zdí s mnoha okny, vstup do zahrady stráží dva kamenní lvi. V zahradě vás uvítá Zeď devíti draků, můžeme si prohlédnout Pavilon sta květů, altánky, skalku tvořenou „vzácnými“ kameny, ve kterých vede tunel. Ze skalky padá malý vodopád. V jezírku žijí zlatí koi-kapři, pokud budete mít štěstí, můžete vidět v jezírku lovit ledňáčka. Zahrada je osázena především půdopokryvnými asijskými dřevinami (Pachysandra, Sarcococca), bambusy, javory, pěnišníky, borovicemi a slivoněmi. Pěkné jsou vzrostlé exempláře orientálního druhu Nandina domestica.
Za zdí čínské zahrady se zvedá ohromná dlouhá skalka, asi největší v Holandsku. Její postavení muselo být v ploché a písčité krajině značně nákladné, kameny se dovážely z Německa. České skalničkáře však zamrzí fakt, že sortiment skalniček je bohužel omezený a skládá se především z běžnějších druhů. Skalka byla dokončena v sedmdesátých letech 20. století.
Venkovní expozice jsou rozděleny výsadbami stříhaných živých plotů do jednotlivých výstavních částí, které, protože s polu pohledově nekomunikují, jsou architektonicky značně různorodé. Vždy však vkusné a pečlivě zahradnicky udržované. Z jednotlivých zahrad mohu jmenovat expozice bohyšek (Hosta), hortenzií, pěnišníků (Rhododendron). Zahrada trav a bambusů je nejnápadnější na podzim, kdy plodí sortiment ozdobnic (Miscanthus).
Nalezneme zde také ukázku klasické anglické zahrady se záhony trvalek. V užitkových zahradách je zajímavá expozice, která návštěvníky seznamuje s tím, které plevelné druhy hostí různý zajímavý hmyz – především motýly – a že i tyto rostliny a živočichové mají své místo na zahradě. V keltské zahradě je umístěný keltský kalendář se symbolickými dřevinami.
Extenzivní částí zahrady je arboretum zaměřené především na jehličnany. Zde také najdeme nejmohutnější a nejstarší stromy – Abies cilicia, A. grandis, A. homolepis, A. nordmanniana, A. procera, A. sachalinensis, Abies ×insignis, Larix decidua, Larix kaempferii, Metasequoia glyptostroboides, Picea likiangensis, Picea orientalis, Sequoiadendron giganteum, Tsuga heterophylla. Z listnatých dřevin jsou pěstovány především domácí druhy, z exotických je nejmohutnější Betula ermanii.
Skleníky z roku 1967 jsou vystavěné nedaleko vchodu. Skládají se z klasických expozic. Vyšší skleníky s tropickým pralesem, subtropický prales, ve kterém jsou zimovány citrusy a subtropické dřeviny. Po straně je řada menších skleníků s expozicemi masožravek, kaktusů, sukulentů a rýžových polí. V jednom ze skleníčků je také bazén s viktorií královskou (Victoria amazonica). Součástí komplexu je také divadlo a insektárium se spoustou strašilek, pakobylek, sarančat, švábů, zlatohlávků a pavouků. U skleníků stojí i ptačí voliéry. Procházka skleníky je ukončena v kavárně nad jezírkem.
Část expozic je věnována také domácí flóře, především různým stádiím zarůstání bývalých rašelinišť po ukončení těžby. Expozice jsou rozsáhlé, ponechané z velké části přirozenému vývoji s početnými populacemi domácích druhů. Jednotlivá stanoviště jsou popsána (bohužel v holandštině) na informačních tabulích.
Fotografováno v listopadu 2009.