Na severovýchodním okraji římského centra se na pahorku Pincio nachází třetí největší městský park, Villa Borghese, který zabírá plochu asi 80 ha. Na tomto místě byly zahrady už v době antického Říma, jeho novodobá historie se odvíjí od počátku 17. století, kdy významný mecenáš umění kardinál Scipione Borghese, synovec papeže Pavla V., skoupil pozemky a začal přeměňovat bývalé vinohrady na okrasné zahrady. Prvním architektem, který se podílel na koncepci zahrady, byl Flaminio Ponzio. Rodina Borghese pozemky vlastnila až do roku 1903, kdy je prodala městu. To už zde byl rozsáhlý anglický park s četnými zahradními stavbami.
Zvlněný terén parku je protkán sítí cest, které procházejí kolem napodobenin antických chrámků, fontán i jezírek, jsou zde stinná zákoutí s lavičkami, sportoviště, kulturní instituce (muzea a divadla) i menší zoologická zahrada, fungují zde půjčovny kol, koloběžek a dalších vozítek. Nejvýznamnějším muzejním zařízením je Galleria Borghese, původní letohrádek, do nějž majitelé umístili rozsáhlou rodinnou sbírku uměleckých předmětů. Samotný zakladatel Scipione Borghese byl patronem malíře Caravaggia a sochaře Berniniho, jejichž díla galerii stále zdobí. Ačkoli část sbírek byla na počátku 19. století prodána do Francie, jde o jednu z nejdůležitějších sbírek soch a obrazů v Itálii. Do rodiny Borghese se přivdala dokonce Napoleonova sestra Paulina, kterou Antonio Canova zpodobnil jako odpočívající Venuši: dnes jde o jeden z nejpopulárnějších vystavovaných exponátů.
Na okraji parku se nachází i palác Villa Giulia, letní sídlo papeže Julia II., kde je dnes Etruské muzeum, novější Galleria Nazionale d’Arte Moderna, na opačném konci parku i historická Villa Medici. Zajímavostí je, že v parku se konaly jezdecké soutěže v průběhu římské olympiády v roce 1960.
Ačkoli při návštěvě na konci léta jsme už nezastihli rozkvetlé záhony, procházka rozsáhlým parkem byla velmi příjemná. Všudypřítomné mohutné pinie (Pinus pinea) tvoří svými deštníkovitými korunami dost stínu; dále zde najdeme ohromné cedry (Cedrus deodara) a cypřiše (Cupressus sempervirens). Z listnáčů zde najdeme např. údolí s vysázenými letitými platany východními (Platanus orientalis). Velkou zajímavostí je i obrovský dub šipák (Quercus pubescens) s kmenem o obvodu více jak 3 m, vysoký asi 14 m a s průměrem koruny kolem 18 m.
Největší jezírko má ostrůvek s romantickým Aeskulapovým chrámem z 18. století (mimochodem, v době antiky zde Aeskulapův chrám stál taky); zde lze půjčit i lodičku a pozorovat želvy.
Návštěvu parku lze vřele doporučit: je to jedno z míst, kam uprchnout před davy turistů na Španělských schodech, které také vlastně leží na jejím okraji. Doporučit lze rozhodně i shlédnutí zmíněné galerie, již může současně navštívit jen 360 návštěvníků, kteří se ve sbírkách po chvíli rozptýlí. Jaký je to příjemný kontrast vůči přelidněným muzeím ve Vatikánu…
Fotografovala Alena Vydrová, dne 7. 9. 2019.