Na severním okraji Barcelony, na svahu hory Carmel, se nachází park navržený světoznámým architektem Antoni Gaudím. Cílem Gaudího však nebylo vytvořit park, ale zahradní město se šedesáti rodinnými domy, tržištěm a fórem. Projekt sponzoroval průmyslník Eusebi Güell, jehož jméno dnes park nese. Vznikl v letech 1900–14 a jeho rozloha je 17,8 ha.
Projekt zahradního města nebyl nikdy realizován, protože o koupi parcel nebyl zájem, a tak jedinými stavebníky byli nakonec Güell a Gaudí, který ve svém domě žil až do své smrti v roce 1926. V roce 1926 park koupilo město Barcelona a zpřístupnilo jej jako městský park. Za Frankova režimu park dost zpustnul, ale v 80. letech 20. století byl nově upraven. V roce 1984 byl zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Park má několik vchodů. Původně jich bylo plánováno sedm jako v antických Thébách. Hlavní vchod je z ulice Carrer d’Olot a je lemován dvěma menšími domy. Odtud vede schodiště do sloupové síně, která se katalánsky jmenuje Sala de les cent columnes. Podle názvu by v síni mělo být sto sloupů, ale je jich zde pouze osmdesát šest. Původně měla sloužit jako tržiště pro zahradní město. Ze síně lze vystoupit na 3000 m2 velkou terasu, jejíž okraj místo zábradlí lemuje vlnitá zídka, která zároveň slouží i jako lavička. Lavička, stejně jak stropy v síni či schodiště jsou ozdobeny mozaikami vytvořenými z úlomků dlaždic nebo střepů. Návštěva této části parku je zpoplatněna, zbytek parku je volně přístupný.
Z terasy lze vstoupil na kolonádu s datlovými palmami, která ji obepíná a vystoupat do vyšších částí, které mají charakter přírodního parku. Na úrovni kolonády se nachází Gaudího dům, který je dnes zpřístupněn jako muzeum. Od něho lze po cestičkách lemovanými sloupy nebo krytými promenádami vystoupat až k domu Martí Trias i Domènech. Na severozápadním okraji parku je speciálně upravená vyhlídka v podobě jednoduché věže, z které se nabízí panoramatický výhled na Barcelonu, ale i hory nad městem, především na horu Tibidabo. Míst v pěkným výhledem na město je v parku mnohem více. Na vhodných místech jsou lavičky, dětská hřiště, pítka, veřejné toalety.
Samotný park má charakter přírodního parku a rostou v něm dřeviny typické pro Středozemí. Mezi stromy převažuje borovice halepská (Pinus halepensis), borovice pinie (Pinus pinea) je vzácnější. Místy je vysazen cedr atlaský (Cedrus atlantica) a cypřiš vždyzelený (Cupressus sempervirens). Mezi listnáči převažují stálezelené druhy, jako ptačí zob lesklý (Ligustrum lucidum), olivovník evropský (Olea europaea), rohovník obecný (Ceratonia siliqua), vavřín vznešený (Laurus nobilis).
Z dalších břestovec jižní (Celtis australis), kapinice (Acacia dealbata). Nechybí palmy, především žumara nízká (Chamaerops humilis). Pod stromy jsou vysazeny keře, například kalina (Viburnum tinus), řečík (Pistacia terebinthus), rozmarýna lékařská (Rosmarinus officinalis), oleandr obecný (Nerium oleander), listnatec ostnitý (Ruscus aculeatus), zimolez (Lonicera fragrantissima). Byliny jsou pěstovány především v místech, kde je zavlažovací systém.
V parku, ale i jinde v Barceloně, hnízdí v palmách a borovicích papoušek mniší (Myiopsitta monachus) pocházející z Jižní Ameriky. Tento druh žije v hejnech a vytváří poměrně velká hnízda, v kterých žije více párů. V parku Güell jsou hnízda téměř na všech datlových palmách na kolonádě nad terasou a vzhledem k tomu, že ptáci se hlasitě ozývají, všimne si jich každý.
Fotografováno dne 13. 2. 2014.