Botanická zahrada v nizozemském městě Leidenu je úzce svázaná s místní univerzitou. Ta byla založena již roku 1575 a je nejstarší v protestantské části země. Univerzitu nechal založit Vilém Oranžský jako odměnu za to, že město vydrželo roční obléhání španělskými vojsky. Měšťané tehdy dostali za odměnu na výběr ze dvou možností – buď osvobození od daní, anebo založení univerzity.
Botanická zahrada vznikla jako součást univerzity v roce 1590. Během let v ní pracovalo mnoho významných botaniků, mimo jiné Carolus Clusius. Ten do zahrady přivezl z Rakouska cibule tulipánů a jako jeden z prvních v Holandsku a celé západní Evropě je začal pěstovat. Zahrada tak byla při vzniku známé tulipánománie na začátku 17. století (vrcholila v letech 1636–37). V zahradě jsou také dřeviny, které do Evropy introdukoval v 19. století von Siebold.
Vstup do zahrady vede okolo původní historické kaple, ve které dnes sídlí vysokoškolský klub. Za ní se nachází pravidelný Clusiustuin (Clusiova zahrada), zahrada vybudovaná na Clusiovu paměť.
Oranžérie pochází z roku 1745 a byla postavena podle návrhu architekta Daniela Marota. Původně byla uvnitř také umístěna van Papenbroeckova sbírka řeckých a římských soch, originály jsou dnes v Národním museu. Rostliny se z oranžerie pravidelně stěhují v dubnu, dovnitř v říjnu. Během sezóny je využívána jako výstavní prostor. Budova je prosklena pouze z jedné strany, takže je poměrně tmavá a pro trvalou kultivaci nevhodná. Zimní teploty kolem 5 °C.
Významnou součástí zahrady jsou skleníky, které sice nejsou příliš atraktivní svým architektonickým ztvárněním, ale jsou velice bohaté na sbírky. Zahrada (podobně jako univerzita) se specializuje na východoasijské rody, rostliny pocházející z bývalých kolonií. Největší jsou sbírky kapradin (rod Drynaria) a masožravých láčkovek (Nepenthes).
Z venkovních expozic zaujme pamětní asijská zahrada věnovaná von Sieboldovi (Von Siebold Memorial Garden). Pěkné je také rosarium a zahrada věnovaná kapradinám. Je zde i ukázková užitková zahrada. Velkou plochu zaujímá botanický systém řazený podle aktuálních poznatků molekulární botaniky s velkými informačními tabulemi.
Nejstarší dřevinou, která se v zahradě pěstuje, je štědřenec (Laburnum anagyroides) vysazený u vchodu. V kultuře je již od roku 1601. Z dalších vzrostlých dřevin stojí za zmínku Acer palmatum (1860), Akebia pentaphyla (1856), Catalpa bignonioides, Ginkgo biloba, Pterocarya fraxinifolia (1818), Sophora japonica (1850) a Zelkova serrata (1830).
Zahrada pořádá pravidelné akce – výstavy. V předjaří výstavu cibulovin z rodu Amaryllis, v dubnu výstavu orchidejí a na podzim masožravých rostlin.
Botanická zahrada leží v centru města. Pokud byste k ní jeli autem, zaparkujte raději na okraji města a do centra dojeďte hromadnou dopravou. Pro automobilisty totiž může být úsilí nalézt zahradu a následně v její blízkosti zaparkovat poměrně nepříjemným dobrodružstvím. Zahrada není na silnicích značena a nemá vlastní parkoviště. V okolí zahrady jsou všechny ulice jednosměrné a jen obtížně průjezdné. Parkovné ve vnitřní zóně je drahé.
Fotografováno v listopadu 2009.