Botanická zahrada technické univerzity v Drážďanech se nachází u severozápadního okraje rozlehlého parku Großer Garten. Původně byla založena v roce 1815 na východním okraji starého města jako součást lékařské akademie. Prvním ředitelem byl Heinrich Gottlieb Ludwig Reichenbach (1793–1879), který zakládal i drážďanskou ZOO a vedl přírodovědné muzeum. Zahrada se těšila přízni saské panovnické rodiny a v krátké době dosáhla výrazného rozvoje – např. už 10 let po svém založení nabízela ve svém indexu 7800 položek.
Po smrti prvního ředitele došlo ke spojení zahrady s botanickým institutem bývalé polytechniky a v roce 1890 z důvodů nového plánu městské zástavby k jejímu přesunu na současné místo; od té doby si zahrada víceméně zachovala svoje rozvržení. Při bombardování města v únoru 1945 silně utrpěla, zničeny byly například skleníky a rostliny v nich, brzy po válce byla zahájena obnova. Po zrušení lékařské akademie v roce 1961 se stala zahrada samostatnou státní institucí. V současné době je v zahradě na ploše asi 3,25 ha pěstováno asi 10 tisíc druhů rostlin; v příštím roce je plánováno rozšíření výstavní plochy.
Hlavní vchod do zahrady je z ulice Stübenlallee na severní straně. Poblíž se nacházejí všechny skleníky – Victoria-Haus (vodní a vlhkomilné rostliny), trochu zastrčený Sukkulenten-Schauhaus (i s vitrínami s orchidejemi a masožravkami) a o pár kroků dál největší z nich – Tropenhaus, věnovaný rostlinám tropických lesů; poblíž něj najdeme v nádobách pěstované subtropické dřeviny. Velká část zahrady je uspořádána geograficky, značnou plochu pokrývají porosty z různých oblastí mírného pásu (včetně mnoha domácích středoevropských druhů), dost rozsáhlá je i plocha věnovaná okrasným a užitkovým bylinám ve východní části zahrady.
V zahradě najdeme velké množství pozoruhodných rostlin – z dřevin například řadu druhů dubů (Quercus infectoria subsp. veneris, Quercus macranthera, Q. phellos, Q. pontica, Q. pyrenaica, Q. shumardii), šeříků (Syringa tomentella, S. patula, S. reticulata var. amurensis), hlohy (Crataegus lindmanii, C. nigra, C. pedicellata), javory (Acer carpinifolium, A. crataegifolium) nebo plaménky (Clematis campaniflora, C. heracleifolia var. urticifolia, C. serratifolia); z dalších málo vídaných například Alnus maximowiczii, Aronia arbutifolia, Carpinus henryana, Eleutherococcus divaricatus, Laurus azorica, Neviusia alabamensis, Nothofagus cunninghamii, Stewartia serrata; z jehličnanů Cupressus arizonica var. glabra, Juniperus thurifera, Pinus nigra subsp. laricio, Podocarpus latifolius, Tetraclinis articulata.
Velmi zajímavé je i alpinetum a okolí, kde můžeme vidět pohromadě mnoho zajímavých bylin z evropských velehor, jako například lomikameny (Saxifraga cotyledon, S. cuneifolia subsp. robusta, S. hostii, S. roburiana, S. sancta subsp. pseudosancta, S. spathularis) nebo kontryhele (Alchemilla antiropata, A. atriuscula, A. basaltica).
Ve sklenících pak najdeme mezi mnoha jinými Aeschynomene fluitans, Euryale ferox, Reussia subovata, Sagittaria montevidensis nebo Welwitschia mirabilis.
Fotografovali Petr Vobořil, dne 22. 9. 2013; Ladislav Hoskovec, dne 25. 6. 2017.