Historie palermské botanické zahrady je vskutku úctyhodná. V roce 1779, kdy ještě na Sicílii vládli neapolští králové, byla na palermské univerzitě (Accademia dei Regi Studi) zřízena katedra botaniky a medicíny. Tato katedra dostala do vínku i pozemek, kde bylo možné pěstovat rozličné rostliny. Během následujících sedmi let se ukázalo, že přidělené plocha nestačí, takže v roce 1786 zahrada získala nové pozemky na místě, kde se předtím konaly exekuce svaté inkvizice.
O tři roky později byla zahájena výstavba pavilonů a v roce 1795 byla zahrada zpřístupněna veřejnosti. V roce 1823 byl postaven první skleník a v roce 1845 byl vysazen zdejší symbol, Ficus macrophylla, který od té doby dorostl do obrovských rozměrů. Od roku 1985 je součástí katedry botaniky palermské university (Università degli Studi di Palermo).
Zahrada se rozkládá na ploše asi 10 hektarů a podle oficiálních údajů se v ní pěstuje kolem 12 000 rostlinných druhů. Najdeme zde „klasické“ systematické oddíly (podle Linnéa a podle Englera). V areálu zahrady návštěvník narazí na 5 skleníků o celkové ploše 13 arů. Z nich největší hostí tropické vlhkomilné druhy: v něm je zajímavá sbírka rozmanitých tropických zástupců čeledi Apocynaceae (např. z rodu Plumeria nebo Tabernaemontana) a Rubiaceae (např. Rondeletia odorata). Ve skleníku s kaktusy a sukulenty najdeme např. populární Echinocactus grusonii, ale třeba i podivuhodnou mexickou rostlinu Calibanus hookeri z čeledi Asparagaceae.
K nejzajímavějším zdejším kolekcím rozhodně patří sbírka palem, které by měly být zastoupeny 34 rody a 80 druhy. Nepřekvapí přítomnost domácí žumary (Chamaerops humilis), jakož i datlovníku kanárského (Phoenix canariensis) a obou druhů rodu Washingtonia, které jsou ve Středozemí běžně vysazovány. K „exotičtějším“ druhům patří krásné samčí i samičí exempláře dvoudomé madagaskarské palmy Bismarckia nobilis, severoamerický Sabal minor i jihoamerický Trithrinax campestris.
Jinou velmi pozoruhodnou sbírkou je kolekce cykasů. Její součástí je i jedinec druhu Cycas circinalis, který zahradě věnovala v roce 1793 královna Marie Karolína (mimochodem: dcera císařovny Marie Terezie a sestra Marie Antoinetty). Mezi cykasy najdeme větší počet zástupců středoamerických rodů Dioon, Ceratozamia i Zamia i příslušníky jihoafrických cykasů z rodu Encephalartos. Vzhledem k dvoudomosti cykasů je většina druhů zastoupena samčími i samičími jedinci.
V „suchomilné“ části najdeme sbírku kaktusů z rodu Opuntia i Nopalea, kolekci afrických druhů rodu Aloe a jako překvapení i několik zajímavých zástupců madagaskarské savany, mezi nimiž nechybí ani Pachypodium lamerei (Apocynaceae) a dva druhy rodu Alluaudia z čeledi Didiereaceae. Prostorově je oddělena jiná suchomilná část, kde je krásná sbírka druhů středoamerických a severoamerických. Mezi nimi nechybí po několika zástupcích rodu Yucca a Nolina, ale ani významný mexický endemit Fouquieria diguetii.
Půvabné kruhové jezírko hostí porost lotosů (Nelumbo nucifera), v další vodní nádržce při naší návštěvě kvetly krásné rostliny druhu Hydrocleys nymphoides z čeledi Alismataceae.
V části, kde jsou soustředěny užitkové aromatické rostliny, najdeme několik neobvyklých druhů z čeledi hluchavkovitých, mezi nimi nechybí mexická šalvěj Salvia albiflora ani africká bazalka Ocimum kilimandscharicum, dále sahelsko-arabský bavlník Gossypium herbaceum nebo středoamerické nové koření Pimenta dioica (Myrtaceae).
Našince taky zaujme docela slušná sbírka citrusů (údajně 49 kultivarů odvozených od 13 druhů), jejich mohutné exempláře tvoří jednu z alejí; dále je zde krásná novokaledonská araukárie Araucaria cookii, cesta lemovaná nádhernými vzrostlými jedinci druhu Ceiba speciosa s lahvovitými kmeny a různě zbarvenými ohromnými květy i zmíněné obří fíkovníky.
Palermská botanická zahrada je ovšem i důležitým badatelským centrem. Její součástí je významná knihovna, která schraňuje i vzácné staré tisky, a rozsáhlá herbářová sbírka, v níž je dnes uloženo asi 250 000 položek. Z nich jsou nejcennější typové položky mnoha taxonů, které popsali zdejší významní botanici: vždyť u zrodu zahrady nechyběl Bernardino da Ucria (1739–96) a na postech ředitelů se mimo jiné vystřídali Giuseppe Tineo (1756–1812), Vincenzo Tineo (1791–1856) a Agostino Todaro (1818–92), ve své době jedni z nejlepších znalců mediteránní flóry. V průběhu 19. století byla zahrada zaměřena na experimenty s introdukcí různých užitkových rostlin – uvádí se, že právě skrze ni se v Evropě začaly pěstovat mandarinky (Citrus deliciosa) a lokvát (Eriobotrya japonica). Botanická zahrada ale dýchá i současností: v roce 1993 zde byla založena genobanka (Banca del Germoplasma), zaměřená na mediteránní druhy, obzvláště na druhy ohrožené a sicilské endemity. Zahrada pravidelně vydává Index seminum, jehož prostřednictvím vyměňuje rostliny se zahradami celého světa.
Palermská botanická zahrada je i docela důležitou kulturní městskou institucí. Konají se zde koncerty, výstavy a další akce pro veřejnost, návštěvníkům je zde také nabízen ke koupi pestrý sortiment výpěstků. Vidět botanickou zahradu patří také k nejdůležitějším „úkolům“ návštěvníků sicilské metropole.
A vlastní dojmy? Rozhodně patří k nejzajímavějším botanickým zahradám, které jsem měl možnost navštívit. Nejen pestrým pěstovaným sortimentem s ohromnými volnými výsadbami subtropických a dílem i tropických rostlin, ale i třeba tím, že téměř u všech rostlin se nám podařilo najít jmenovky. Podzimní návštěva sice znamenala, že bylin jsme viděli poměrně málo, ale sbírka dřevin je skutečně úchvatná.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 22. 9. 2016.