Při návštěvě Slezských Teplic (Cieplice Śląskie-Zdrój, Bad Warmbrunn) vás možná ani nenapadne, že se zrovna procházíte po nejstarších lázních na území dnešního Polska. Z malebného městečka s nevelkým náměstíčkem, zámkem, menším parkem, klášterem a několika termálními prameny vyzařuje klid hraničící až s příjemně uhrančivou a následováníhodnou leností. Dnes jsou sice lázně Slezské Teplice součástí Jelení Hory, blízkého zhruba osmdesáti tisícového města v podhůří Krkonoš, ale tady se opravdu vůbec nespěchá. Léčit se tu dají nemoci pohybového ústrojí, ale i choroby očí a ledvin.
Stará legenda praví, že zdejší léčivá zřídla objevil piastovský kníže Boleslav I. Vysoký už v roce 1175 při lovu jelenů. První zmínka o obci je však určitě o něco mladší, pochází až z roku 1281, kdy kníže Bernard Lemberský Hbitý daroval řádu johanitů ze Střihomi osadu jménem Calidusfons – tedy právě Teplice. Ve 14. století se staly Slezské Teplice majetkem rodu Schaffgotschů, kteří nejprve sídlili na nedalekém hradu Chojnik (Kynast). V roce 1403 přivedli do Slezských Teplic cisterciáky, nechali jim zde vystavět klášter. Ti se následně starali i o prameny, v letech 1689–93 postavili už i poměrně rozsáhlý lázeňský dům pro hosty. A byl to také příslušník tohoto rodu (Kryštof Leopold), kdo nechal postavit v letech 1665–81 kapli sv. Vavřince i na Sněžce.
Snad první odbornou zprávu o zdejších pramenech podal v roce 1569 lékař Kaspar Hoffmann. Avšak přírodovědně obzvláště pozoruhodnou etapou zdejší historie je období mezi léty 1596 a 1605. Tehdy sem z Jelení Hory nejspíš dosti často zajížděl městský lékař Kaspar Schwenckfeldt, snad nejvýznamnější osobnost přírodních věd v celém tehdejším Slezsku. Okolí Teplic poznal jistě dobře, v roce 1607 vyšla ve Zhořelci jeho práce Hirschbergischen warmen Bades in Schlesien unter dem Riesen-Gebürge gelegen, kurtze und einfältige Beschreibung, tedy dílo pojednávající právě o zdejších pramenech. Zmiňuje se o historii tohoto místa i o léčebném využití minerálních vod, ba také o minerálech a drahých kamenech, v závěru knihy najdeme dokonce i soupis rostlin, které se tehdy používaly v léčení řady chorob. V jejich případě se však nejedná jen o druhy z bezprostředního okolí Slezských Teplic, jsou tu uvedeny i rostliny výrazně horské, krkonošské (například od Sněžných jam, Schneegruben nebo od hradu Chojnik) nebo i z oblasti už vzdálenějšího Gryfova (Greiffenstein), rodného Schwenckfeldtova města.
Teprve v osmdesátých letech 18. století postavil Jan Nepomuk Schaffgotsch (1732–1808), zemský hofmistr ve Svídnici, rozsáhlý zámek i ve Slezských Teplicích, který se stal na dlouho jejich hlavním sídlem. Žili zde až do roku 1945, kdy byl zámek zestátněn, dnes budova patří vratislavské technické univerzitě (Politechnika Wrocławska). K významným členům této větve rodiny patřil třeba i vratislavský biskup a známý milovník hudby Filip Gotthard Schaffgotsch (1715–95), který při slezských válkách stál na straně Habsburků, byl proto záhy držen v pruském zajetí, z něhož uprchl do Javorníku, odkud potom spravoval celou rakouskou část vratislavské diecéze.
Nedaleko od zámku, který postavil opolský stavitel Johann Georg Rudolf v letech 1784–88, najdeme přímo v lázeňském parku i lázeňské divadlo (Zdrojowy Teatr Animacji), které je propojeno s novorenesanční galerii. Ta byla postavena v letech 1797–1800 podle návrhu Karla Geislera, uvnitř se nachází koncertní sál, čítárna a restaurace, divadlo vzniklo až v letech 1833–36, jeho projekt vytvořil Albert Tollberg. Pojme 270 diváků, v roce 2007 byla zahájena moderní dostavba jeho zadního traktu.
K nejslavnějším návštěvníkům lázní patřila polská královna Marie Kazimíra d’Arquien, manželka krále Jan III. Sobieského, která tu se svým dvorem pobývala v roce 1687, už v roce 1653 byl zdejším váženým hostem litevský kancléř Albrycht Stanisław Radziwiłł, v roce 1800 také pruský král Fridrich Vilém III., v roce 1790 sem zavítal i básník Johann Wolfgang Goethe, z malířů Caspar David Friedrich nebo Georg Friedrich Kersting.
Hlavní lázeňský park tvoří stará zámecká zahrada, která se nachází za zámeckou budovou. Původně snad měla podobu pravidelné francouzské zahrady, ale po roce 1816 došlo k její volnější krajinářské úpravě, která je pro lázně jistě vhodnější. Autory projektu byli zahradník Hans Karl Walther a stavitel Schaffgotschů Carl Anton Mallickh. V roce 1838 byl park ještě rozšířen a pod touto úpravou byl údajně dokonce podepsán Jacob Heinrich Rehder, parkinspektor věhlasného knížete Pücklera z Bad Muskau. Poslední větší revitalizace parku proběhla v letech 2010–12. Od zámku vede jihozápadním směrem rozsáhlá lipová alej, po východní straně ji lemují louky s výsadbou dřevin o charakteru krajinářského parku, na západní straně byl zřízen poněkud pravidelněji osázený parter s vodními prvky a záhony růží i letniček. Je zde počítáno s průhledem na Krkonoše. Při pohledu na hory brzy odhalíme, že osa spojující zámek a starý schaffgotschovský hrad Chojnik vede dál přímo až na další s rodem Schaffgotschů spojený bod – na vrchol krkonošské hory Vysoké Kolo, ke Sněžným jamám, u kterých Schaffgotschové vystavěli na konci 19. století horský hotel s vyhlídkovou věží.
Opodál v parku najdeme i kapli Svaté rodiny od Karla Grossera ze začátku 20. století. Jižně od lázeňského parku leží ještě asi šestnácti hektarový Norský park s Norským pavilónem, který tu byl postaven v roce 1909. Tuto část, ke které patří i rybník, založil až na začátku 20. století zdejší továrník Eugen Füllner.
V obou parcích roste okolo 60 druhů dřevin, z nich jsou nejčastější javory (Acer platanoides), lípy (Tilia cordata i Tilia platyphyllos), duby (Quercus robur), buky (Fagus sylvatica) a smrky (Picea abies). Najdeme tu ale i javor stříbrný (Acer saccharinum), čimišník stromovitý (Caragana arborescens), habr obecný (Carpinus betulus), dub červený (Quercus rubra), střemchu pozdní (Prunus serotina), jilm horský (Ulmus glabra), topol osiku (Populus tremula), vrbu křehkou (Salix euxina), břízu bělokorou (Betula pendula), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), olši lepkavou (Alnus glutinosa), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
Z jehličnanů uvidíme jedli bělokorou (Abies alba) i jedli ojíněnou (Abies concolor), jalovec chvojku (Juniperus sabina), modřín opadavý (Larix decidua) i modřín japonský (Larix kaempferi), douglasku tisolistou (Pseudotsuga menziesii), tis červený (Taxus baccata) aj. Z keřů je tu například brslen evropský (Euonymus europaeus), hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata), pustoryl věncový (Philadelphus coronarius), růže svraskalá (Rosa rugosa), pámelník bílý (Symphoricarpos albus), šeřík obecný (Syringa vulgaris), kalina obecná (Viburnum opulus), častý je též břečťan popínavý (Hedera helix) a celá řada plaménků (Clematis).
Známou a dosti vyhledávanou turistickou atrakcí lázní je i velké termální koupaliště Termy Cieplickie, které nabízí celou řadu vodních radovánek. Nalézá se hned u lázeňského parku. Návštěva Slezských Teplic může být jistě zajímavým i příjemným zpestřením cest na slezskou stranu Krkonoš.
Fotografováno dne 3. 9. 2016.