Není vůbec snadné říci, která zámecká zahrada v Dánsku je nejkrásnější: nádherná je třeba kodaňská Královská zahrada, nefalšovaným dánským Versailles je zahrada u zámku Frederiksborg v Hillerødu, malebná je rovněž královská zahrada ve Fredensborgu, velmi pozoruhodná je také zahrada u zámku Egeskov. Naopak ale není ani trochu těžké rozhodnout, která dánská zahrada je celosvětově absolutně nejproslulejší – tu by totiž měli znát úplně všichni gramotní a nejspíš o ní mohla slyšet i větší polovina negramotných. Je to určitě zahrada u zámku Kronborg v městečku Helsingør. A právě název městečka může být dobrou nápovědou pro ty, kterým to pořád ještě není úplně jasné – od Helsingøru přece není daleko k Elsinoru.
Takže Hamletův hrad Elsinor je tedy vlastně Kronborg, pan William Shakespeare název jen trošku pozměnil. Ať nám on sám připomene, co se tehdy v této zahradě přihodilo Hamletovu otci:
Povím vše krátce. Spal jsem na zahradě,
jak bývalo mým odpoledním zvykem.
Tvůj strýc tam číhal na příhodnou chvíli
a připlížil se s jedem v lahvičce.
Nalil mi do ucha tu strašnou směs,
ničivě nepřátelskou lidské krvi,
směs, jež se rozběhne jak rtuť
do uliček a koutů v celém těle
a zdravá krev se okamžitě sráží,
jako když kápneš octa do mléka.
(překlad: Zdeněk Urbánek)
Královraždu je samozřejmě možné spáchat kdekoli. Pokud je ale král zabit při odpočinku ve své zahradě, nějak se samo sebou rozumí, že to musela být zahrada excelentní, prostě přímo královská.
Hrad byl na tomto strategicky důležitém místě založen už v roce 1420 králem Erikem VII. Pomořanským – chránil celou mořskou úžinu Øresund, vybíralo se tu clo. V letech 1574–84 nechal král Frederik II. hrad přestavět na renesanční zámek, i nadále však zůstal celý komplex opevněn. V roce 1629 téměř celý zámek vyhořel, byl proto postaven znovu. Nejspíš vždy mělo toto místo spíše charakter pevnosti, od roku 1785 až do začátku 20. století sloužil zámek dokonce přímo jako vojenská kasárna. Příliš mnoho uniforem v blízkém okolí okrasným záhonům obvykle zrovna neprospívá, nějaká zahrada na bastionech snad být kdysi i mohla, ale na větší reprezentativní renesanční či barokní zámeckou zahradu můžeme dočista zapomenout. Dosud jsou to skutečně spíše jen ta kasárna.
Je pravda, že přímo v Shakespearově textu pár rostlin najdeme také, upozorňuje na ně nešťastná Ofelie (- všimněte si hlavně té macešky, to je dozajista ta veleslavná hrdinka ze Shakespearova Snu noci svatojánské). Řekněme si ale upřímně, že nějaký floristický výčet místní květeny to rozhodně není, na honosnou výsadbu z královské zahrady to taky vůbec nevypadá:
Tady máš rozmarinu, abys na mne myslel – miláčku, mysli na mne – a maceška ti připomene, abys byl věrný… Pro vás mám fenykl a orlíčky… A pro vás routu – jednu si nechám pro sebe – budem ji nosit o nedělích, na znamení, že se kajeme… Ještě sedmikrásku, tady je. A byla bych vám dala fialky, jenže všechny zvadly… (IV/5).
Rostliny se objevují také ve zprávě o Ofeliině smrti:
V hladině potoka se odráží šedavé listy vrby; Ofelie do věnců z něho vpletla chudobky, blatouchy, kopřivy a vstavače, jež pastevci tak hrubě pokřtili – pro dívky je to nebožtíkův prst (IV/6).
Čeho se nedostává zámku, najdeme na blízkém pobřeží, tady je rostlin celá řada. Rozlehlé růžové koberce tu do trávníků protkává trávnička přímořská (Armeria maritima), prokukuje samozřejmě i ona legendární Ofeliina sedmikráska obecná (Bellis perennis), z macešek by na Kronborgu měla růst violka rolní (Viola arvensis). Ukazuje se pumpava obecná (Erodium cicutarium) a lžičník dánský (Cochlearia danica), nechybí ani tařicovka přímořská (Lobularia maritima), mezi kameny prorůstá rozchodník ostrý (Sedum acre). Občas zasvítí do dálky pilát lékařský (Anchusa officinalis), svou drobnou krásu rozprostře kakost měkký (Geranium molle) a kozlíček polníček (Valerianella locusta).
Na nedalekých písčitých plážích najdeme hned několik druhů lebedy, roste tu třeba Atriplex glabriuscula, Atriplex littoralis i Atriplex longipes, do rozsáhlých koberců hned zjara startuje voňavá Honckenya peploides, častý je rozchodník nachový (Hylotelephium telephium) a hrachor Lathyrus japonicus, objevuje se pomořanka přímořská (Cakile maritima). Písečné duny pomáhá zpevňovat kamýš obecný (Ammophila arenaria), vyskytuje se tu pelyněk ladní (Artemisia campestris), vykvétá na nich i domestikovaná růže svraskalá (Rosa rugosa). Rovnou na písku roste také osladič obecný (Polypodium vulgare) a hned na hranici přílivu postřehneme vyplavenou vochu mořskou (Zostera marina) i chaluhu bublinatou (Fucus vesiculosus) a chaluhu pilovitou (Fucus serratus). Svět je to báječný, ale k zahradě to má hodně daleko.
Inu, dlužno říci, že legendární královská zahrada hradu Elsinor je pouhou literární mystifikací mistra Shakespeara. Ale ono to nevadí, vždyť na tom širém světě přece nemusí být všechno jen a jen čirá pravda. Navíc přiznám se, že mě osobně ohromně těšilo hrát si svou privátní floristickou verzi Hamleta přímo na tomto místě a nadšeně společně s Ofelií žasnout nad úplně každou nejobyčejnější sedmikráskou. Je zábavné vědět, že celosvětově naprosto nejslavnější dánská zahrada vlastně vůbec neexistuje a není jí ani potřeba.
Fotografováno dne 14. 5. 2019.