Na dohled od Vatikánu a rušného centra oblíbené čtvrti Trastevere má návštěvník Říma jedinečnou možnost odpočinout si od davů dalších turistů, ať už uměnímilovných či nikoli. Tou oázou klidu je botanická zahrada, asi dvanáctihektarový pozemek na svahu kopce Gianicolo (antický Ianiculus), nyní ve správě římské univerzity Sapienza. V rámci univerzity je zahrada vedena jako Museo – Orto Botanico di Roma, spolu s ní jsou součástí této organizační jednotky ještě další muzejní sbírky vztahující se k přírodovědným oborům, a také přední římský herbář (s mezinárodní zkratkou RO), v němž je nyní uložen více než 1 milión herbářových položek z Itálie i celého světa.
Zahrada byla vybudována v parku, který původně patřil palácům Riario a Corsini: v prvním z nich bydlela po své abdikaci královna Kristýna Švédská, v druhém je dnes umístěna jedna z významných římských obrazáren. Počátek botanické zahrady sahá do roku 1883; z doby před založením zahrady ovšem pocházejí některé fontány, např. fontánu Tritonů ve spodní části zahrady navrhl Giuseppe Poddi v roce 1742, který přitom využil i antické prvky.
Dosti rozhlehlý prostor zahrady leží na poměrně vysokém, východně orientovaném svahu. Na jeho patě je palmová alej, v níž najdeme subtropické druhy, např. Phoenix canariensis, z palem s dlanitými listy Washingtonia filifera i Washingtonia robusta, kromě nich jsou zde vzrostlé himálajské cedry (Cedrus deodara) i skupina bizarní mexické rostliny Dasylirion acrotrichum. Výše navazuje výsadba dalších druhů palem, mezi nimiž nechybí ani východomediteránní datlovník Phoenix theophrasti.
Stinné zákoutí v jižní části zahrady hostí sbírku kapradin, mimo jiné zde najdeme Cyrtomium falcatum, Lygodium scandens i Polystichum setiferum, doplňují další stínomilné druhy, např. Farfugium japonicum. Poněkud výše je sbírka bambusů, v níž lze najít asi 70 různých druhů, zejména z rodů Phyllostachys a Sasa.
Specializované expozice jsou rozárium s 250 druhy a kultivary růží a sbírka odrůd vinné révy, reprezentující 12 vinařských regionů Itálie; celkem jde o 150 kultivarů. Už značně vysoko na svahu se v jihozápadním cípu zahrady rozkládá alpinum se sbírkou geofytů, které ovšem bylo při naší zářijové návštěvě zrovna v rekonstrukci.
V nejvyšší části zahrady je japonská zahrádka s fontánkami a jezírky, kde najdeme oblíbené japonské dřeviny, zejména javory (Acer palmatum) a sakury (Prunus serrulata). Z této části je nádherný pohled na historické centrum Říma s četnými kopulemi barokních chrámů.
V severní části je pod vrcholem svahu kolekce mediteránního lesa, v níž nechybí různé druhy dubů (Quercus ilex, Quercus pubescens, Quercus petraea), ale ani buk (Fagus sylvatica), babyka (Acer campestre), z keřů vavřín (Laurus nobilis), řešetlák Rhamnus alaternus ani kalina Viburnum tinus.
Níže na svahu pod expozicí listnáčů je sbírka jehličnanů. V ní najdeme jak druhy mediteránní, mezi nimi i velmi vzácnou jedli Abies nebrodensis, ale i mohutnou borovici Pinus canariensis a několik zajímavých druhů mexických (Pinus maximartinezii a Pinus cembroides), dále zde rostou třeba východoasijské Metasequoia glyptostroboides, Cupressus funebris a Cephalotaxus harringtonii. Největší raritou jsou ovšem vzrostlé exempláře australské konifery Wollemia nobilis, která byla objevena teprve na konci 20. století.
Tropický skleník hostí např. podražec Aristolochia gigantea a mučenku Passiflora princeps, kromě toho četné epifytické bromélie a orchideje. Velmi zajímavý je suchý tropický skleník s pozoruhodnou kolekcí sukulentů a kaktusů, v dalším skleníku s chladnějším klimatem je sbírka masožravých rostlin z rodů Drosera a Pinguicula, které na záhonku před skleníkem doplňuje pěkná kolekce severoamerických druhů rodu Sarracenia.
Velmi zajímavé jsou ovšem i specializované expozice zahrádka smyslů, která hostí voňavé rostliny a cílí i na nevidomé návštěvníky (všechny popisky v ní jsou i v Braillově písmu). Bohatá je i expozice tradičních léčivých rostlin, uspořádaná podle účinků. Zde najdeme druhy naše, např. třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum) a náprstník červený (Digitalis purpurea), ale i druhy cizokrajné, např. sezam indický (Sesamum indicum) nebo ashwagandhu Withania somnifera. Její součástí je i kolekce rostlin, z nichž se získávala barviva, v níž nechybí ani boryt barvířský (Isatis tinctoria) nebo mořena barvířská (Rubia tinctoria).
Z návštěvy zahrady jsme si odnesli velmi dobrý dojem, rozhodně patří k těm dobře odborně vedeným: mimochodem, téměř všechny rostliny měly jmenovky (se zařazením do systému podle nejmodernějších příruček) a nezdá se, že by v nich byly evidentní omyly. Její návštěvu mohu vřele doporučit, protože je skutečným ostrůvkem klidu a pohody, a v neposlední řadě i proto, že se nachází v pěším dosahu od turisticky nejexponovanějších míst ve městě.
Fotografovala Alena Vydrová, dne 9. 9. 2019.