Belgie, Park van Tervuren

10. 5. 202229. 10. 2010 autor: Pavel Sekerka

Belgický Tervuren byl považován za starověkou Furu, tedy místo, kde v roce 727 zemřel svatý Hubert. Ve 13. století zde bylo opevněné sídlo Henryho I., vévody Brabantského. Zdejší kamenný hrad byl zničen v roce 1782 za Josefa II.

V letech 1884–85 král Leopold II. rozhodl o vytvoření výstavy o Belgickém Kongu, která měla nalákat investory pro další rozvoj této zámořské kolonie. Expozice byla předvedena v roce 1897 při mezinárodní výstavě v Bruselu v koloniálním paláci belgického architekta Albert-Philippe Aldophe. Tervuren byl při té příležitosti propojen s nedalekým Bruselem tramvajovou linkou.

V roce 1898 se palác kolonií proměnil v Musée du Kongo. Brzy však jeho prostory nestačily, a tak bylo rozhodnuto o výstavbě nového muzea. Jeho výstavba podle plánů francouzského architekta Charlese Giraulta byla zahájena v roce 1904 a dokončena v roce 1910. Monumentální neoklasicistní palác je obklopen velkou pravidelnou zahradou s množstvím litinových soch. Zahrada přechází v rozsáhlý přírodně krajinářský park s velkými vodními nádržemi, bukovými alejemi a loukami s průhledy. Z cizokrajných dřevin se zde můžeme setkat se sekvojovci (Sequoiadendron giganteum), ambroní (Liquidambar styraciflua) a na břehu jezera rostoucími mohutnými tisovci (Taxodium distichum). Park dále pokračuje do rozlehlých lesů mezi obcemi Jezus-eik, Rood Klooster a Groenendaal.

Uprostřed polesí bylo vybudováno rozsáhlé lesnické arboretum. Plány arboreta připravil profesor Charles Bommer, kurátor botanické zahrady v Meise. Arboretum bylo založeno v původním především bukovém lese na ploše přibližně 100 hektarů a v současnosti se v něm pěstuje kolem 460 dřevin (350 listnatých a 155 jehličnatých). Mírně zvlněná krajina umožnila ztvárnění řady atraktivních průhledů.

Je členěné geograficky na expozice západ a východ Severní Ameriky, Evropu, Asii a Chile. Dřeviny byly vysazovány „lesnicky“ – ve větším množství, takže návštěvník vnímá atmosféru exotických lesních porostů, nejenom jednotlivé stromy. Výsadba začala oblastmi Severní Ameriky, která je díky vzrostlým dřevinám nejpůsobivější. Asijské výsadby jsou mladší a protože jsou v zapojeném porostu, nejsou tak atraktivní. Keřové patro je zastoupeno poměrně málo, především několika skupinami pěnišníků (Rhododendron), dále zde najdeme například Acer circinalis a Ptelea trifoliata.