Největší botanickou zahradu Belgie najdete za severním okrajem Bruselu, ve vlámském městečku Meise – leží zhruba 15 km od centra belgické metropole. Zahrada v Meise vznikla v roce 1938, tehdy bylo rozhodnuto přestěhovat sem starou botanickou zahradu z bruselského centra. Avšak historie tohoto místa je mnohem delší a rozhodně i zajímavá, je spojena se zdejším hradem.
První opevnění tu bylo postaveno zřejmě už v druhé polovině 12. století, avšak počátky samotného hradu Bouchout se odvíjejí zhruba od roku 1300. Byl to původně středověký vodní hrad, na zámek jej přestavěl koncem 17. století Peter–Ferdinand Roose, v jeho okolí zřídil též francouzskou zahradu. Za současný novogotický vzhled vděčí zámek hraběti Amadeovi de Beauffort, který jej takto zrenovoval v roce 1832, francouzskou zahradu vystřídal anglický park. V roce 1879 panství získal belgický královský dvůr, usadila se zde dcera prvního belgického krále Leopolda I. Charlotta, v té době již vdova po popraveném mexickém císaři Maxmiliánovi. Její zdraví bylo po mexických událostech silně podlomené, žila zde v izolaci až do své smrti v roce 1927.
Po její smrti zakoupil zahradu se zámkem belgický stát a v roce 1938 bylo rozhodnuto umístit sem bruselskou botanickou zahradu, tehdy zvanou Jardin botanique de l’État. Značné problémy nastaly v době 2. světové války, procházející vojska zámek poničila, budovu zasáhly dokonce i bomby. K jeho zásadnější opravě došlo až v letech 1987–89.
Botanické zahrada v Meise se v současnosti rozkládá na ploše 92 hektarů, tedy na výměře skutečně královské; jen pro malé srovnání uveďme, že botanická zahrada v Kew má 121 hektarů, zahrada v Berlíně Dahlemu pouhé 43 hektary. Je zde údajně pěstováno zhruba 17 tisíc taxonů rostlin (jen pro srovnání: v Kew kultivují asi 28 tisíc, v Berlíně zhruba 20 tisíc taxonů rostlin). Pravidelného návštěvníka malých městských botanických zahrad nejspíš překvapí poněkud větší rozestupy mezi jednotlivými expozicemi – procházíte rozsáhlými lesními porosty a mokrými loukami, které jakoby do botanické zahrady snad ani nepatřily. Jenže když se zaměříte na druhové složení těchto lesů, pochopíte, že tohle vlastně vůbec není běžný evropský les – hned se někde objeví velmi letitý exemplář kaštanovníku jedlého (Castanea sativa) nebo tisovce dvouřadého (Taxodium distichum), jako Středoevropana vás může dokonce ohromit hodně exotický liliovník čínský (Liriodendron chinense) a podobné druhy. Je to vlastně historický anglický park s početnými výsadbami exotických dřevin i s botanickou zahradou dohromady. Rozlehlost je určitě rovněž skvělá deviza pro budoucnost zahrady – její expozice se mají stále kam rozšiřovat.
Zahradou protéká potok Machoechel, jehož vlhké břehy jsou vhodným a ryze přírodním biotopem pro místní mokřadní orchideje (Dactylorhiza praetermissa a D. fuchsii), jsou však využívány i pro přímou výsadbu jihoamerických bator (např. Gunnera manicata), mohutných bambusů, stromových kapradin druhu Dicksonia antarctica i řady vlhkomilných dřevin. Další venkovní sbírky jsou soustředěny do dílčích celků, ve fruticetu najdeme dřeviny, objevíme zahradu léčivých rostlin, oddíl s růžemi, pěnišníky, hortenziemi či javory, podle systematických skupin jsou vysazené rostliny v herbetu – mimochodem, tato část je pozoruhodná i skleníkem, který v polovině 19. století navrhl významný belgický architekt Alphonse Balat. Původně stával tento skleník ve staré bruselské botanické zahradě, po přesídlení zahrady do Meise byl přestěhován rovněž. V zahradě se nachází i budova staré oranžerie, která v současnosti slouží jako restaurační zařízení.
Velmi rozsáhlou sbírku tropických a subtropických rostlin schraňují zdejší skleníky. Zaujmou cykasy, orchideje, bromélie i sukulenty a kaktusy, sbírky rostlin tropického deštného i mlžného lesa, ale i rostliny savany nebo výrazně aridních oblastí světa. Jsou tu také rostliny z konžských stanovišť, které jsou ovlivňovány lidskou činností, nechybí dokonce ani pavilón věnovaný evoluci rostlin s obří fotografií Johanna Gregora Mendela. A jestlipak víte, odkud pochází velká část fotografií malých dětí sedících na listu obřího leknínu Victoria cruziana? No jistě, z Meise, tuto službu pro děti do 12 měsíců věku je tu možné hned objednat – no nekupte to za 17 €.
Nejreprezentativněji jsou v zahradě zastoupeny rostliny z čeledí Pinaceae (pěstují tu údajně zhruba 43 % všech celosvětově existujících druhů této čeledi) Aceraceae (42 %), Betulaceae (39 %), Hydrangeaceae (37 %), Caprifoliaceae (33 %), Cornaceae (31 %), Cupressaceae (20 %), Berberidaceae (16 %), Ranunculaceae (14 %) a Rosaceae (13 %).
My sami jsme si při naší návštěvě v této botanické zahradě prohlédli mimo jiné tyto rostliny:
Allium cristophii
Allium fistulosum
Alluaudia ascendens
Amorphophallus titanum
Amsonia orientalis
Amsonia tabernaemontana
Anigozanthos flavidus
Arpophyllum giganteum
Camassia leichtlinii
Castanea sativa
Ceratozamia hildae
Dactylorhiza praetermissa
Davallia pentaphylla
Delphinium requienii
Deutzia albida
Dicksonia antarctica
Didierea trollii
Encephalartos laurentianus
Eremurus robustus
Euphorbia avasmontana
Galax urceolata
Gunnera manicata
Hygroryza aristata
Ixora finlaysoniana
Jamesia americana
Jovellana punctata
Lilium pumilum
Limnanthes douglasii
Liriodendron chinense
Malacothamnus fasciculatus
Maurandya barclayana
Nepenthes rafflesiana
Phyllanthus arbuscula
Pinalia flavescens
Plectranthus oertendahlii
Populus violascens
Potentilla atrosanguinea
Prosthechea prismatocarpa
Pseudosasa japonica
Rhododendron catawbiense
Rubus tricolor
Sarracenia flava
Sedum compactum
Sisyrinchium striatum
Solenandra longiflora
Stangeria eriopus
Taiwania cryptomerioides
Taxodium distichum
Trichocladus ellipticus
Vasconcellea pubescens
Veronica albicans
Victoria cruziana
Zahrada vlastní rozsáhlý herbář. Jeho základem se stal herbář německého botanika Carla Friedricha Philippa von Martia (Herbarium Martii), který v roce 1870 zakoupila stará bruselská botanická zahrada. Časem se výrazně rozrostl, zajímavé jsou například jeho typové položky pocházející z rovníkové Afriky. Z velké části byl herbář již digitalizován.
Botanická zahrada samozřejmě provozuje – jak je již v dnešním rozvinutém světě naprosto normální – i několik odborných databází internetových. K těm nejzajímavějším jistě patří La Flore d’Afrique centrale, která čítá na 11 tisíc rostlin z bývalých belgických kolonií v Africe, tedy ze Zairu, Rwandy a Burundi. Hodnotná je ovšem i databáze invazivních rostlin Belgie Manual of the Alien Plants of Belgium nebo populárně laděná internetová Flóra Bruselu. Zahrada vlastní i databázi přímo zde pěstovaných rostlin.
Zajímavá je také zdejší semenná banka, která uchovává semena ohrožených rostlin Belgie, soustředí se na rostliny z čeledi bobovitých (Fabaceae), rozhodně ale v ní zaujmou i semena endemických rostlin z měďnatých půd v jihozairské provincii Katanga.
K dispozici je tu i rozsáhlá vědecká knihovna, je zde vydáván odborný časopis Plant Ecology and Evolution.
Návštěva botanické zahrady v Meise je zážitkem luxusním. Počítejte hned od začátku s její velkou rozlohou, určitě se nesnažte spěchat, báječně si tu můžete odpočinout od jakýchkoli „malých poměrů“. Voní tu západoevropské přírodní mokré louky, leskne se tu středověký hrad, pohladí vás vlídný anglický park, ba i exotický konžský prales – tohle rozhodně není zahrada pro uspěchané.
Fotografováno dne 6. 6. 2019.