Holarctis – Východoasijská oblast – Japonsko-korejská provincie

Zobrazit místo Japonsko-korejská provincie na větší mapě

Do této východoasijské provincie náleží převážná část Japonska: ostrovy Honšú, Šikoku a Kjúšú, ale i jihozápad ostrova Hokkaidó, dále menší ostrovy mezi Japonskem a pevninou a téměř celý Korejský poloostrov s výjimkou severovýchodu a hraničních hor s Čínou. Po geologické stránce je Korejský poloostrov budován převážně prekambrickými horninami, jen v menší míře jej tvoří i horniny prvohorního nebo třetihorního původu. Geologická stavba ostrovního Japonska je složitá, starší horniny pronikají na mnoha místech recentní sopky.
Klima je na jihu provincie teplé a vlhké, oceanické, ovlivňované teplými mořskými proudy, v severní části ostrova Honšú a na severu Koreje je chladnější a drsnější; vyšší hory jsou v zimě pokryty sněhem. Významným klimatickým rysem je i dopad letního monzunu, který zvyšuje srážkové úhrny, a rovněž zimní tajfuny.

Vegetace je velmi pestrá. V teplejších oblastech převládají stálezelené druhy dubů (Quercus), které místy provází i skořicovník Cinnamomum tenuifolium (Lauraceae), řada druhů šácholanů (Magnolia), další listnáče, ale i borovice (Pinus), v keřovém patře najdeme i kamélii (Camellia japonica). Více k severu jsou opadavé lesy s buky (Fagus), které provázejí další listnáče, ale i jedle Abies homolepis, Thujopsis dolabrata a Cryptomeria japonica, v podrostu jsou i bambusy, např. z rodu Sasa, a četné vstavačovité (Orchidaceae). V nejvyšších polohách na ně navazují jehličnaté lesy s více druhy jedlí (Abies), smrků (Picea) a modřínů (Larix). Nad horní hranicí lesa bývají porosty křovitých jehličnanů, např. tisu Taxus cuspidata, ale ze Sibiře sem zasahuje i borovice Pinus pumila. Nad horní hranicí lesa jsou jediné přirozené porosty trávníků, v nichž často dominují trávy z rodu Miscanthus nebo bambusy z rodu Sasa, s nimi např. četné druhy pcháčů (Cirsium). Ve skutečné alpinské vegetaci se objevují i arktické druhy, např. Diapensia lapponica, Phyllodoce aleutica a další.

Květena je velmi bohatá a reliktní. V její skladbě je i endemická čeleď (Sciadopityaceae), 15 endemických rodů, z toho některé patří k starobylým prvkům, a několik set endemických druhů (např. Ranzania japonica). Flóra nebyla, díky severojižnímu průběhu pohoří, v dobách ledových drasticky ochuzena, takže hostí mnoho starých vývojových elementů, např. z čeledí Illiciaceae, šácholanovitých (Magnoliaceae), vavřínovitých (Lauraceae), ale i z nahosemenných. Nápadné je bohatství dřevin, zejména javorů (Acer).

V květeně mají zásadní význam holarktické prvky, tropického elementu je málo, k němu patří např. palma Livistona chinensis a cykas Cycas revoluta. Patrný je podíl druhů s amfipacifickou disjunkcí, které se vyskytují na opačném břehu Tichého oceánu v Severní Americe, k nim patří např. Trautvetteria caroliniensis, na rodové úrovni se to týká např. řady nahosemenných, např. rodů Tsuga, Torreya, Thuja a Chamaecyparis. Zejména v horské flóře v polohách nad horní hranicí lesa je významný podíl arktických druhů, k němuž patří např. šicha černá (Empetrum nigrum) a mamota poléhavá (Kalmia procumbens).