Holarctis – Cirkumboreální oblast – Euxinská provincie

Holarctis – Cirkumboreální oblast – Euxinská provincie

autor:


Zobrazit místo Euxinská provincie na větší mapě

Podél jižního pobřeží Černého moře, které antičtí Řekové nazývali Pontus Euxinus, se rozkládá velmi svérázná Euxinská provincie, součást Cirkumboreální oblasti Holarctis. Její hlavní část leží v Turecku, ale svým nejzápadnějším cípem zasahuje až na jihovýchod Bulharska, východní křídlo ale leží v Gruzii a malou částí zasahuje na jihozápadních sklonech Kavkazu až do Abcházie a Ruska.

Euxinská provincie

Od střední Anatolie je oddělena mladými třetihorními pohořími, které byly vyzvednuty v souvislosti s alpinským vrásněním. V horách je značný podíl vápenců. Geologicky velmi mladé jsou pobřežní nížiny.
Klima je zde mírné, území je od severozápadu návětrné a vyznačuje se vysokou oceanitou, tj. je zde značně vlhko (nejvlhčí je turecko-gruzínské pohraničí). Ve vyšších horách přichází množství srážek v podobě sněhu.

Euxinská provincie

V nejnižších polohách se vyskytují křoviny typu macchie se zastoupením některých mediteránních druhů. Vyskytuje se v nich např. cist šalvějolistý (Cistus salviifolius), vavřín vznešený (Laurus nobilis), borovice Pinus brutia a planika Arbutus unedo, spolu s místními prvky, k nimž patří lýkovec Daphne pontica. Výše jsou smíšené lesy s dubem Quercus hartwissiana, habrem obecným (Carpinus betulus), druhem Zelkova carpinifolia (Ulmaceae), v jejichž podrostu se vyskytuje řada lián, z keřů např. bobkovišeň Prunus laurocerasus a cesmína Ilex colchica, na východě i endemické druhy Dioscorea caucasica, listnatec Ruscus colchicus a břečťan Hedera colchica. Střední polohy porůstají bučiny s Fagus orientalis, které doprovází např. pěnišník Rhododendron ponticum, vysoká borůvka Vaccinium arctostaphylos, brambořík Cyclamen coum, prvosenka Primula sibthorpii, Trachystemon orientalis (Boraginaceae) a další. Výše navazují lesy s jedlí Abies nordmanniana a borovicí Pinus sylvestris, jejichž keřový podrost tvoří hlohyně Pyracantha coccinea. Především na jižních svazích bývají porosty s borovicí Pinus nigra subsp. pallasiana. Nejvyšší hory dosahují horní hranice lesa a nad ní se nacházejí alpinské trávníky a místy i rašeliniště, na něž je vázána řada typických holarktických druhů, např. smilka tuhá (Nardus stricta), brusinka (Vaccinium vitis-idaea) nebo ostřice Carex microglochin.

Euxinská provincie

Květena provincie je bohatá, avšak je zde pouze 5 endemických rodů a asi 360 endemických druhů. Jsou v ní zastoupeny převážně holarktické prvky, avšak je velmi kontrastní jak vůči sousední Ilyrsko-balkánské, tak Středoanatolské provincii. Flóra i vegetace má nejvíce společného s provincií Kavkazskou; naopak velmi málo společných prvků sdílí se Středozemní oblastí. Mediteránní prvky se vyskytují pouze v nejnižších výškách; do hor pronikají četné anatolské elementy, např. ruměnice (Onosma). Vyskytují se zde i starobylé endemity, k nimž patří např. lísky Corylus colurna a Corylus colchica, i výše zmíněná Dioscorea caucasica. Význačným prvkem je rovněž liliovec Narthecium balansae, jehož ostatní evropské a západoasijské druhy vymezují území s nejvyšší oceanitou.

Euxinská provincie

Původní druhy rostlin této provincie na BOTANY.cz zastupují:

Sousedící floristické provincie:

Euxinská provincie

Fotografoval Michael Kesl a Tomáš Grulich.