Holarctis – Středozemní oblast – Ligursko-tyrhénská provincie

Zobrazit místo Ligursko-tyrhénská provincie na větší mapě

Poměrně velké a pestré území v západním Středozemí je vymezeno úpatím Pyrenejí, táhne se podél pobřeží jižní Francie k úpatí Alp, pokračuje podél Apenin v západní části Itálie a zabírá celou Kalábrii. Dále k němu patří velké ostrovy Korsika, Sardinie a Sicílie, také Elba, Malta a řada drobnějších. Geologicky je tato oblast velmi pestrá, najdeme zde úseky vápencové, krystalinické, staré i recentní vulkanity, zvláštností jsou i hadce. Geomorfologická členitost je velká, na Korsice je řada vrcholů vyšších než 2000 m n. m., Etna na Sicílii přesahuje 3000 m n. m.
Klima se vyznačuje mírnou zimou, kdy spadne většina srážek, a velkým srážkovým propadem v horkém létě, zejména v horách jsou lokální rozdíly.

V území je vyvinuta úplná vegetační stupňovitost. Nejnižší zónu tvoří stupeň porostů s rohovníkem (Ceratonia siliqua), se stálezelenými duby (Quercus ilex, na kyselých substrátech i Quercus suber) a borovicemi (Pinus halepensis, na písku Pinus pinea). Náhradní vegetaci za tyto porosty tvoří křovitá macchie a garrigue, na vápencích s levandulemi (Lavandula) a rozmarýnem (Rosmarinus officinalis), na kyselých substrátech s myrtou (Myrtus communis), často se zastoupením cistovitých (Cistaceae). Reliktní jsou porosty s trnitými kompaktními keříky, např. s kozincem Astragalus tragacantha, který má vztah k íránsko-turanské flóře.

Výše jsou opadavé lesy s dubem šipákem (Quercus pubescens) a teplomilnými javory, např. Acer opalus. V horách místy dominuje buk (Fagus sylvatica), pomístně s jedlí (Abies alba), na oceaničtějších místech i s cesmínou (Ilex aquifolium) a tisem (Taxus baccata). Zvláštností jsou horské bory s Pinus nigra subsp. laricio a Pinus heldreichii (Kalábrie). Nad nimi je na Korsice vyvinut stupeň s keřovými olšemi Alnus viridis subsp. suaveolens. V nejvyšších polohách jsou alpinská společenstva, často s nízkými trnitými keříky, kupříkladu s dřišťálem Berberis aetnensis.

Flóra je velmi bohatá, najdeme v ní široce rozšířené mediteránní druhy, např. vítečník Spartium junceum, druhy západomediteránní, společné zejména s Iberskou, případně Jihomediteránní provincií, např. žumara Chamaerops humilis (Arecaceae) a Aphyllanthes monspeliensis (Asparagaceae), do Kalábrie a na Sicílii zasahují i některé prvky východomediteránní, např. Sarcopoterium spinosum. V horské květeně Korsiky se uplatňuje i vliv Alp, roste zde např. Phyteuma serratum, i prvky oceanické, např. Narthecium reverchonii. Jsou zde uváděny 4 endemické rody a desítky endemických druhů, jejichž počet vzrůstá zejména v izolovaných horských vegetačních typech. Mezi endemity najdeme i význačné třetihorní relikty, např. Zelkova sicula a Abies nebrodensis na Sicílii.