Neotropis – Karibská oblast – Středoamerická provincie

Zobrazit místo Středoamerická provincie na větší mapě

Středoamerická provincie – součást neotropické Karibské oblasti – zabírá značnou část území Mexika, s výjimkou poloostrova Baja California a náhorních plošin ve vnitrozemí od severu až po hlavní město, a dále všechny ostatní středoamerické státy – Belize, Guatemalu, Salvador, Honduras, Nikaraguu a Kostariku. Jižní hranice provincie probíhá poblíž Panamského průplavu. Kromě toho do ní patří i ostrovy Revilla Gigedo v Pacifiku a souostroví San Andrés v Karibiku.

Území vznikalo postupně jako pevninský most mezi laurasijskou deskou, která do Střední Ameriky zasahuje nejdále na poloostrov Yucatán, s deskou jihoamerickou. Bezprostřední příčinou byla sopečná aktivita spojená se zasouváním Kokosové litosférické desky pod Karibskou. Definitivně byla Severní a Jižní Amerika propojena v třetihorách. Geologicky tedy převažují mladé vyvřeliny a sedimenty.
Klima území je tropické, horké, ale množství srážek se v různých částech Střední Ameriky výrazně liší. V některých oblastech je jich hodně a klima je tedy téměř celoročně humidní, např. na karibském pobřeží od Yucatánu až po Panamu, zatímco na pacifickém pobřeží od severní hranice v Mexiku až po Kostariku přichází výrazná suchá perioda. Klima pobřeží Karibského moře je dále ovlivňováno hurikány.

Vegetaci v humidních oblastech tvoří stálezelené deštné lesy. Jsou druhově velmi bohaté, na jejich skladbě se podílí zástupci rozmanitých čeledí, nápadně mnoho je bobovitých (Fabaceae) a palem (Arecaceae), v nižších patrech je velmi mnoho mořenovitých (Rubiaceae). Dále zde najdeme velkou diverzitu lián a epifytů. V oblastech s výraznější periodou sucha jsou poloopadavé lesy, v nichž mají velký význam např. Burseraceae, Combretaceae, Anacardiaceae a Bignoniaceae. Ve velmi suchých polohách je přítomna savana s akáciemi, např. s druhy Prosopis juliflora a Acacia collinsii. Ve vyšších polohách, kde dochází k pravidelné kondenzaci oblačnosti, se vytvářejí mlžné lesy. V jejich porostech dominují vavřínovité (Lauraceae), ale také duby (Quercus), které mnohde tvoří horní hranici lesa. V této vegetaci je mimořádné bohatství epifytů, zejména orchidejí (Orchidaceae) a ananasovitých (Bromeliaceae). V sušších oblastech v horách najdeme nahosemenné, zejména borovice (Pinus).

Horní hranice lesa je vytvořena v nejvyšších polohách, na jihu probíhá přibližně v 3200 m n. m. Výše je charakteristická vegetace s keři, především z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) a třezalkovitých (Hypericaceae), nízkými bambusy z rodu Chusquea a travami, místy může docházet i k rašelinění. Tato vegetace se označuje jako páramo a vyzařuje sem z centra výskytu v Severoandské provincii. Dopadem někdejšího ostrovního charakteru Střední Ameriky je skutečnost, že ve zdejší vegetaci mangrove se mísí atlantické i pacifické druhy na obou březích kontinentu.

Druhové bohatství této provincie je mimořádně velké, z celé provincie je známo kolem 17 000 druhů cévnatých rostlin. V druhové skladbě provincie je překvapující množství mořenovitých (Rubiaceae), kterých zde bude kolem 1000 druhů, a orchidejí (Orchidaceae), jejichž počet se pohybuje kolem 2000 druhů. Naopak zastoupení kaktusů (Cactaceae) je spíše slabé, větší diverzitu mají jen ve vegetaci savan. Míra endemismu je velmi vysoká, jsou zde přítomny endemické čeledě Plocospermataceae, Ticodendraceae a Haptanthaceae, 65 endemických rodů a asi 17 % endemických druhů. Velká diverzita je dána existencí migračního koridoru, kterým se stěhovaly neotropické, a zčásti i holantarktické prvky směrem k severu, mezi jinými k nim patří např. ananasovité (Bromeliaceae), palmy (Arecaceae), dřeviny z rodu Cecropia (Urticaceae), ale i zástupci čeledi Proteaceae, z bylin např. rody Acaena (Rosaceae). Naopak vyšší horské polohy využily mnohé holarktické prvky při migraci na jih – k nim patří zmíněné duby (Quercus), ale i borůvky (Vaccinium), hořce (Gentiana) a další. Kromě toho jsou zde přítomny četné pantropické prvky.