Holarctis - Íránsko-turanská oblast

Rozsáhlé území v Asii zabírá prostor od Blízkého východu (ovšem nikoli pobřeží Středozemního moře) až po východní okraj Tibetské náhorní plošiny. Na severozápadě přechází do stepí jižního Ruska a na severu je ohraničena lesostepí a východně za Uralem tajgou. Jsou zde vysoké hory, náhorní plošiny, rozsáhlé nížiny a dokonce i prolákliny pod hladinou moře. Klima většiny oblasti je extrémně kontinentální, výjimku představuje pouze Hyrkánská provincie na Ázerbajdžánsko-íránském pomezí. Ovšem v některých částech jsou srážkově bohatší léta, jinde naopak zimy.

Vegetaci převážné většiny území tvoří pouště, polopouště až stepi, přecházející do xerofilních listnatých nebo jehličnatých lesů; Hyrkánskou provincii charakterizují mezofilní opadavé lesní porosty. S ariditou klimatu je provázána existence četných slanisk. V Tibetu jsou nejsouvislejší plochy alpinské vegetace na Zemi.

Flóra je velmi různorodá, zejména na jihozápadě oblasti, zde jsou zastoupeny i staré typy reliktní povahy. Naopak flóra Tibetu je velmi mladá. V oblasti je evoluční centrum mnoha skupin rostlin, např. v čeledi Apiaceae a v rodech Astragalus, Scorzonera a Tulipa. Je zde vysoký rodový endemismus, mezi druhy je endemických asi 25 %. Jádro flóry je holarktické, tropických elementů sem proniká poměrně málo (zcela chybějí např. palmy). Na jihozápadě a jihu se vyskytují významné třetihorní relikty, např. Cedrus deodara, Zelkova carpinifolia (Ulmaceae) a Parrotia persica (Hamamelidaceae).