Holarctis | BOTANY.cz

Tato plošně největší květenná říše zabírá celou Evropu, větší – mimotropickou – část Asie, severní Afriku až po jižní okraj Sahary, a rovněž prakticky celou Severní Ameriku (s výjimkou jižní špičky Floridy) a severní část Střední Ameriky. Takto vymezené území je jen s malou výjimkou laurasijského původu a v rozhodující době, kdy došlo k diferenciaci a rozšíření krytosemenných rostlin, tj. na konci druhohor, tvořilo víceméně spojitou suchozemskou plochu. Ačkoli se tento prakontinent poskládal z částí velmi různé provenience, posléze sdílel společný osud, včetně horotvorných pochodů, které následovaly v navazujících mladších obdobích a měly zásadní význam pro výslednou podobu flóry, jak ji známe nyní. Současné klima Holarctis má v zásadě severojižní gradient teploty, daný rozdílem mezi studeným arktickým klimatem na severu a subtropickým (a okrajově až tropickým) klimatem na jihu. Naproti tomu gradient vlhkosti není jednoduchý – zjednodušeně lze říci, že oceanita klesá směrem do nitra pevniny, ale u této klimatické charakteristiky existuje velmi mnoho lokálně, nejčastěji geomorfologicky podmíněných anomálií.

Vegetace Holarctis zjednodušeně kopíruje teplotní gradient a s rostoucí teplotou lze rozlišit základní sled biomů: tundra – tajga (boreální jehličnatý les) – opadavý temperátní listnatý les (chybí v území s kontinentálním klimatem) – step (chybí v území s oceanickým klimatem) – etésiová vegetace čili vegetace stálezelených tvrdolistých dřevin (chybí v silně oceanických i kontinentálních územích) – polopouště až pouště (opět záleží na regionálních zvláštnostech klimatu). Toto základní schéma je dále modifikováno v horských oblastech, kde horizontální zonace má často analogii ve vertikální stupňovitosti. Diverzita květeny Holarctis nemá přímou úměru v rozloze. Je to dáno především tím, že Holarctis byla v průběhu čtvrtohor silně postižena změnami klimatu, tedy dobami ledovými, což mělo za následek zejména v těch částech, kde hlavní horské systémy mají rovnoběžkový průběh, katastrofickou destrukci třetihorních flór. Podobnou destrukci zaznamenaly i rozsáhlejší horské systémy, ale i pouště, zejména Sahara.

V současné květeně zde najdeme jen asi 40 endemických čeledí, z nichž většina je vázána na území, kde účinek glaciálu nebyl tak razantní, tj. zejména ve východní Asii a Severní Americe. Tatáž tendence je patrná i na zastoupení starobylých vývojových elementů, ale i na druhové diverzitě dřevin, což vyplyne např. při srovnání jmenovaných reliktních území s Evropou, kde se glaciály projevily obzvláště silně.

Tato rozsáhlá říše se dále dělí do několika oblastí:

Holarktická flora je na BOTANY.cz zastoupena těmito taxony: